Mám ale yákladní problém : Kde začít??
Je toho tolik, co se událo a já bych chtěla, aby to bylo na papíře a já si to mohla za čas připomenout, ale ta otázka, kde začít se mi stále vrací na mysl.
Je to vlastně ohromně legrační, většinou, když mě trápí splín nebo nejsem úplně ve své kůži vím hned, co psát. Jenže problém nastává ve chvílích, kdy jsem šťastná a spokojená, nic mi nescháyí a já mívám pocit, že není důvod dostávat emce na povrch - natož na internet, kde si to může kdokoliv přečíst.
Možná mě teď napadla alespoň trochu spásná myšlenka. Zkusím si alespoň udělat seynam toho, co bych sem chtěla postupně zanést. Bude to takový můj malý příslib budoucnosti, že budu psát a taky malý "fahrplan" nebo "roadplan" (jak se tomu říká u nás v práci) pro moji rádoby tvůrčí činnost.
Když se tak zamyslím i slovo tvůrčí je trochu komické. Vždycky jsem si myslela, že psát umím, že je to taková moje druhá přirozenost. Vlastně pro mě bylo vždycky mnohem snazší vyjádřit se pomocí psaného slova. Poslední dobou mám ale pocit, že to tak není. Inspirace e někde toulá - mrška jedna malá asi navštívila pylnější psavce než jsem já. A já?
Já jsem popravdě šťastná tam, kde jsem. Mám to, po čem jsem už dlouho toužila. Zní to jako z pohádky a musím uynat, že kdyby neexistovala všudypřítomná realita každých dnů, asi bych se tak i opravdu cítila - jako princezna z pohádky. Ještě, že se tak můžu cítit aspoň večer, když jsme spolu doma.
Ale dost už sentimentu. Takže co se vlastně událo, co by stálo za zveřejnění na mocném médiu - internetu?
- úžasná dovolená ve Skotsku
- moje sestra se znovu vdala ( vtipný, to stojí za popsání)
- návštěva sklípku
- moje přestěhování
- ukončený první rok v práci
- úžasný jeden rok mého života
- sestavování a yařiyování ložnice (očima netechnika)
Sedm, to je slušné číslo pro začátek. Ještě by to chtělo (po vyoru QA) stanovit si nějaký termín plnění. Tak co třeba jeden článek týdně??
To zní celkem rozumně a z mého pohledu i splnitelně.
Takže dohoda je uzavřena hurá do víru tvůrčího psaní - jen doufám, že hned první týden nepřijde tvůrčí krize (nebo jiné neodkladné povinnosti). Každopádně už se moc těším, tahle terapie je neuvěřitelná. A co je na tom nejlepší? Je yadarmo. A co víc si může člověk přát v tomhle světě, kde se za všechno platí?
Lehká řečniská otáyka na yávěr a můžu jít spát. Krásné sny :) nbo Dobré ráno
Žádné komentáře:
Okomentovat